Když jsme Annelínu viděli poprvé, vypadala jako hromádka zametených chlupů. Její majitelka nám klidně oznámila, že už asi brzo umře. Uložili jsme kočičku do přepravky a letěli na veterinární kliniku.
Pan doktor si těžce vzdychl, když ji viděl. Byla to jen kostřička ve vypelichaném rozcuchaném kožichu. Kašlala a krvácela po porodu mrtvých koťat.
Infuzní terapie, léky a dostatek jídla ji postavily na nohy, ale ještě dlouho se u nás uzdravovala a dostávala se do formy.
Annelína k nám přišla se svojí dcerou Selmou a jejich vztah je dojemný. I když je Selma už dospělá, jsou stále spolu. Dokáží být neporazitelnou bojovou jednotkou, když se jedná o hájení svých území.
A k lidem….k lidem jsou obě moc milé a vstřícné.
