Alan se narodil ve sběrném dvoře ve Velkých Chvalovicích. Scházela se tam četná kočičí komunita. Chlupáči neměli jiný domov než řízené smetiště, ale měli a mají paní Alenu, která jim každý den vozí krmení.
Alan vyrostl. Neskončil jako jeho příbuzní pod koly aut na blízké frekventované silnici. Dokonce přestal být divokým plašanem. Nedávno si paní Alena všimla Alanovi podivně pokroucené tlapky. Kocour frčel na veterinu. Ukázalo se, že přece jen před auty úplně neutekl. V důsledku prvního dávného střetu s autem má nevratně vykloubenou kyčel a nedávno mu zřejmě opět střet s autem zlomil nohu. Než se pouliční kocour dostal k veterináři, otevřená zlomenina se zle zanítila.
Alan je hodný kluk. Je šťastný, že se nemusí protloukat na ulici. Vzorně dodržuje klidový režim, aby se jeho packy mohly uzdravit, jak nejlépe to půjde. Do svého rodného sběrného dvora už se vracet nebude. Přece jen už nebude plnohodnotně pohyblivý a drsný venkovní život už nebude nic pro něj. Nabídne mu někdo bezpečný domov? Je to skromný, hodný kluk. Určitě by byl vděčný, kdyby se jeho život obrátil na slunečnější stranu.
