Leontýna je zřejmě dcerou nějaké vznešené kočky, ale její život měl k blahobytu daleko. Chodila se smečkou kočičích bezdomovců žebrat o jídlo. Našli svoji paní, u které měli vždycky připravené plné misky. Soused té dobré ženy nebyl vůbec dobrý. Vadilo mu, že kočky vstupují na jeho pozemek. Vadilo mu to tak, že nastražil jed a několik kočičáků zmizelo beze stopy. Pro 3 zbývající jsme si k nešťastné paní krmičce přijeli.
Leontýna byla v té době sotva polovinou té úžasné nadýchané koule, kterou je teď. Dlouho byla velmi nedůvěřivá a ani dnes si ji nemohu pohladit vždycky. Občas se ale přihrne sama a moc chce hladit, mazlit, drbat…
