Miloš byl domácím kocourkem, dokud se jeho majitelům nenarodilo dítě. Když se narodilo, vzali kocoura, vynesli ho před panelák a nechali ho tam.
Kamarádského mazlivého kocoura musel mít někdo rád, aby se stal kamarádským a mazlivým…Ale ne dost rád, když ho dokázal zradit.
Miloš zůstával před panelákem, kde byl dříve jeho domov. Později se vydával na výpravy po sídlišti, ale vracel se před „svůj“ panelák. Mnoho lidí ze sídliště ho znalo a nosilo mu jídlo. Když seděl před prodejnou potravin, občas mu někdo koupil kapsičku. Dvě z jeho krmiček vážně uvažovaly, že mu dají domov, ale nakonec to nevyšlo.
Nastěhoval se k dámě, které odešel do věčných lovišť dávný catky kocour Mikeš. Bohužel Miloš není a nemůže být stejný jako Mikeš. Milošova mladistvá bujnost jeho novou paní zarazila a Miloš přišel i o svůj druhý domov. Přitom se tolik snažil. Tulil se, mazlil se, spal vzorně v nohách postele.
Miloš je atleticky stavěný krásně puntíkatý kocour. Je hodný, mazlivý, ale potřebuje trochu akci, nechce být jen gaučovou ozdobou. Je to správný kocour a potřebuje k sobě správného člověka.
