Cecilie ležela totálně vysílená, hladová a podchlazená v blátě na cestě. Z posledních sil volala o pomoc. A dovolala se.
Když mi ji paní nálezkyně předávala, ležela na boku v krabičce a nebylo jasné, jestli ještě žije. Místo očí měla prázdné důlky.
Na Veterinární klinice v Poděbradech ve vyhřátém inkubátoru se po několika hodinách vrátila do života.
Kočička je dvouměsíční vrnivý tulínek, určitě někdy měla své lidi. Teď byla totálně podvyživená, infekce jí zničila oči, mírně zdeformovala čumáček, blechy v kožíšku způsobily těžkou anemii. Její krutě bolestivé strádání muselo trvat týdny. Kde byli její lidé? Byla nalezena na cyklostezce mezi vesnicemi. Těžko předpokládat, že se slepé kotě vydalo na výlet. Spíš ji někdo vyhodil do pole a ji nějaký instinkt nebo anděl strážný dovedl na cestu, kde měla alespoň malou naději na záchranu.
Cecilie už nikdy svět neuvidí, ale touží po hlazení, tulení. Po ujištění, že v černé tmě, která ji obklopila, není sama.
