Těsně před vánoci zahlédla kočičí zachránkyně Martina blízko parku mrňavé černé kotě. Bylo divoké a zmizelo mezi zaparkovanými auty. Znovu ho viděla až po 2 měsících a pak ho potkávala pravidelně. Objevila i křoví, ve kterém spí a začala mu nosit jídlo. Na poděbradské FB stránce zjišťovala, jestli kotě někomu patří, ale nikdo se neozval. Pokoušela se ho chytit, ale byla plaché.
Pak dostala zprávu od majitele domu, blízko něhož kotě krmila. Vzkazoval jí, že pokud kotě do týdne nezmizí, otráví ho.
Nasazená odchytová klec, zaúčinkovala skvěle. Krátce po odchytu už kotě prohlížela paní doktorka na poděbradské veterinární klinice. Ale i my jsme viděli vypouklé bříško. Paní doktorka řekla, že kastrace ještě půjde, ale musí být provedena co nejdříve. Protože na klinice byly všechny termíny obsazené, vykastroval kočičku pan doktor o své polední pauze. Mockrát děkujeme.
Na veterině se kočka chovala jako správná divoška. Prskala, útočila, musela být zpacifikována sítí. Ale je to drobeček. Nedivím se, že ji Martina odhadovala na 4 a půl měsíce.
V karanténě se Johanka uklidnila, dokonce se nechala hladit, ale bylo jí tam smutno.
Tak se přestěhovala do pokoje ke kočičí mamince Tapi a jejímu synkovi, který je asi stejně starý jako ona.
A tam rokvetla, jak jen může černá kočka rozkvést. Našla tam náhradní maminku. Takovou, po které se ji stýskalo, když v zimě spala sama v křoví. Takovou, kterou tolik potřebovala, když byla zoufale sama. Tapi Jevanská Johanku laskavě přivinula. Nevadilo jí, když se k ní Johanka přisála jako klíště, když se o ní neustále otírala a pronásledovala ji na každém kroku. Ráda ji poskytla oporu a nějaké to olíznutí.
Johanka zbožňuje i Tapina synka Lassiho a je teď mezi nimi dokonale šťastná.
Ale vlastní domov je vlastní domov….
Kontakt pro zájemce: dana@catky.cz
